Pro mě bylo zásadní jedno dopoledne, které jsem mohl s dětmi a Janou strávit ve škole.
Vlastně jsem se velmi rychle nechal pohltit a dopoledne si náramně užil. Pochopil jsem, že prioritou je vytvořit dětem prostředí, ve kterém se budou učit.
Připravené aktivity umožňují dětem učit se dovednostem: hledat a nacházet řešení, následně své naplánované kroky realizovat, rozhodovat se, hledat způsoby vzájemné spolupráce a komunikace, zažít pocit úspěchu/neúspěchu, orientovat se v různých způsobech, jak se ti druzí vztahují k úkolu, ke skupině, k sobě.
Sám jsem byl překvapem, jak bohaté zážitky si děti mohou odnést z jedné jediné aktivity. Taky jsem velmi rychle pochopil, že cílem není je zahltit informacemi „na sklad“, ale probudit v nich touhu, aby ony samy lačnily po užitečných informacích, toužily se cvičit v dovednostech. Úžasná je ta možnost volby, kdy jdu zcela přirozeně za tím, co mě zajímá, co mě baví, kde uplatňuji svoje talenty. Ta energie se mi vrací a já další den chci do takové školy přijít znovu a zas!
Na Janu s Jarmilkou taková forma klade mnohem větší nároky (ve srovnání s frontální výukou), jako úplně zásadní vnímám přípravu aktivit a díky následným interakcím dětí i nutnost řešit rychle se měnící atmosféru a vztahy ve skupině.
Uvědomuji si, jak je těžké předat zážitky, které jsem tam získal. Takže už toho raději nechám a na závěr se podělím se svým pocitem, kdy jsem školu opustil a vrátil se z role dítěte do role dospělého.
Cítil jsem obrovskou vděčnost za to, že moje dcera má možnost volby. Možnost volby v tom, kolik, co, kdy a jak se bude učit. Ona když chce, tak dokáže cokoliv, když nechce tak s ní ani osvícený pedagog nehne.
Jsem rád, že ani moje dcera, ani kolegové pedagogové nejsou nuceni plýtvat svým časem a talentem!